Na dnešek jsem měl naplánovanou cestu z Prahy do Aberdeenu, jak já ty rovnátka nenávidím. Navíc se musím za 2 týdny vrátit na kontrolu, dokonalé. Školu tedy musím ukončit o týden dříve, musím podat výpověď v práci a zaplatit si další letenky. Cestu jsem si naplánoval přes Londýn do Brna, abych neobtěžoval Martina, jak mám ve zvyku. O svých zkušenostech se rozepíšu hned jak tuto cestu podniknu (4/5 června), pojďme ale zpět k věci.
Nakonec to nebylo tak strašné, žiju! Letadlo v obou případech odlétalo
i přilétalo na čas, spokojenost. V jednu chvíli jsem však měl chuť jít
omlátit tu tvrdou židli letištnímu personálu o hlavu.
Edinburgh je v noci naprosto mrtvý, všechny přepážky
jsou uzavřené atp. Čekání navíc umocnilo i to, že low
cost společnosti pronajímají přepážky pro výdej letenek na
velice omezený čas, typicky na dvě hodiny před odletem. Nemohl jsem tedy
jít na ty útulné sedačky, které se skrývají za security check (bez
letenky Vás nepustí) a musel se spokojit s tím málem, co se nacházelo ve
vstupní hale. Co však musím podotknout, bylo to pohodlnější posezení
než nabízí Ruzyně, ale tam to docela i chápu. Bezdomovci by vzali
letiště ještě větším útokem, pokud je to však vůbec možné.
Pokračování »
Z nízkonákladových společností jsem měl vždycky tak trochu strach (z doslechu atp.). Jejich obchodní podmínky jsou ještě k tomu většinou sepsané tak, že se v nich člověk snadno ztratí. Pocit bezmocnosti umocňuje i to, že se jedná o zahraniční společnosti a není tak žádné síly, která by se Vás v krizové situaci zastala. Chtě něchtě ale musím toto riziko podstoupit, opravdu se mi nevyplatí létat každý druhý měsíc do České republiky jen abych si na 10 minut popovídal na ortodoncii. Už aby ta zpropadená rovnátka byla pryč!